Aktiva

Aktiva můžeme velice jednoduše definovat jako veškerý majetek daného subjektu, jež mu v budoucnu přinese určitý prospěch. Opakem aktiv jsou pak pasiva, která představují zdroje subjektu, tedy z čeho jsou aktiva financována.

Co je aktivum a jaké jsou jeho základní znaky?

Aktiva s vyznačují svou schopností přinášet danému subjektu budoucí užitek. Abychom mohli určitý statek, ať už hmotný, či nehmotný, klasifikovat jako aktivum, pak musí vykazovat čtyři základní znaky.

Prvním z těchto znaků je budoucí ekonomický prospěch aktiva. Konkrétně jde o schopnost aktiva zvýšit příjem peněz, nebo naopak snížit či úplně zabránit odtoku peněz. Vždy však nemusí jít jen o peníze. Aktivum může přinést prospěch v mnoha různých podobách. Podstatná je však existence jistoty, že si daný subjekt bude moci takovýto prospěch přisvojit.

Zde se dostáváme ke druhému znaku aktiva. Tím není, jak by někdo mohl čekat, existence vlastnického práva, ale je to právo dané aktivum ovládat, právo nakládat s aktivem a hlavně právo přisvojit si užitky plynoucí z daného aktiva.

Třetím ze čtyř znaků aktiva je, že aktivum je výsledkem minulých událostí. Aktivum tedy vzniká nákupem, výrobou, vkladem aj. Vždy jde o to, že události předcházející vzniku aktiva jsou jasně prokazatelné.

Posledním za základních znaků aktiva je míra spolehlivosti jeho ocenění. Samozřejmě ne vždy je známa přesná hodnota a subjekt musí přikročit k odhadům, nicméně tyto odhady musí ctít zásadu opatrnosti. Jestliže aktivum nelze spolehlivě ocenit ani na základě odhadů, pak jej nelze považovat za aktivum.

Členění aktiv

Základním hlediskem pro členění aktiv je čas. Aktiva tak rozdělujeme na aktiva krátkodobá a aktiva dlouhodobá.

Krátkodobá aktiva, označovaná též jako oběžná, můžeme vymezit z pohledu času, nebo také ve vztahu k délce provozního cyklu. Spojíme-li tyto dva pohledy, pak lze o krátkodobých aktivech hovořit jako o aktivech držených za účelem jejich prodeje nebo spotřeby v rámci provozního cyklu. Mohou to být aktiva držená ryze za účelem obchodování, tzn., nejdříve dojde k jejich nákupu a následně k prodeji. Dále to jsou peněžní prostředky nebo jiné peněžní ekvivalenty. Časový horizont je vymezen délkou jednoho roku.

U dlouhodobých aktiv je naopak cílem jejich dlouhodobá držba. Tato aktiva přinášejí užitek postupně, a to během několika účetních období. Dlouhodobá aktiva rozdělujeme dle jejich podstaty na hmotná a nehmotná. Dále to jsou dlouhodobé investice. Pro efektivní řízení aktiv je dobré dále aktiva členit dle toho, zda již užitek přinášejí, nebo ne. Jedná se o tzv. nedokončená aktiva.

V rámci aktiv mimo výše dvou základních skupin nalezneme také tzv. ostatní aktiva, která zachycují aktivní časové rozlišení, jako jsou náklady příštích období a příjmy příštích období.